Jdi na obsah Jdi na menu
 


Aktivita 903A01 Přírodní potenciál, jeho ochrana a využití

27. 1. 2010

Zdeněk LIPSKÝ, Pavel KUKLA, Magdaléna BICANOVÁ, Jan SKALOŠ, Jiří DOSTÁLEK, Luděk ŠEFRNA, Katarína DEMKOVÁ

.

Cíl aktivity

      Souhrnná analýza přírodních poměrů, vyhodnocení přírodního potenciálu, účinnosti jeho ochrany a stávajícího využívání.

.

Metodika a postup práce

  • Shrnutí přírodních podmínek
  • Vyhodnocení abiotického potenciálu – horninové prostředí, reliéf, půda, voda, ovzduší
  • Vyhodnocení biotického potenciálu – vegetace, fauna, ekosystémy (NATURA 2000)
  • Potenciál ochrany přírody a krajiny

.

Výsledky

      Přírodní potenciál krajiny vychází z jejích přírodních resp. fyzickogeografických podmínek. Přírodní potenciál lze dále rozlišit na abiotický, vyplývající ze zhodnocení abiotických podmínek krajiny, a biotický, který charakterizuje biotické podmínky a předpoklady využívání biotických procesů (zejména produkce biomasy). Biotický potenciál je ovšem jednoznačně závislý na abiotických podmínkách a tedy na abiotickém potenciálu území.

.

1. Vyhodnocení abiotického potenciálu

Potenciál nerostných surovin

      V minulosti se v zájmovém území těžil stavební kámen (Kamajka, Žehušické skalky, Bambousek, Skalka u Třebešic), písky vzniklé zvětráním křídových pískovců (v oblasti Kačinského hřbetu) a pleistocenní váté písky pro místní potřebu (u Záboří nad Labem, Rohozce, Habrkovic i na katastru Hlízova). Uvedené lokality jsou dnes hospodářsky bezvýznamné.

      Značný vědecký, kulturní a přírodně ochranářský význam i vzdělávací potenciál mají dvě lokality příbojové facie mořského Cermanu – Kamajka a Žehušická skalka. Vyskytují se na nich hrubozrnné příbojové slepence, jílovité a vápnité glaukonitické pískovce a organodetritické vápence s množstvím zkamenělin.

      V širokých nivách vodních toků Labe, Doubravy, Brslenky a Klejnárky se vyskytují holocénní fluviální náplavy, na nichž se vytvořily většinou úrodné půdy. Fluviální štěrkopísky se těží v jediném ložisku v pískovně u Žehušic. Ložisko je tvořeno terasovými štěrkopísky pleistocénního stáří (jde o nejstarší terasu Doubravy) o mocnosti kolem 11 metrů. Celkový rozsah ložiska ani objem však nejsou evidovány jako chráněné ložiskové území. Místy se vyskytují váté písky, které byly příležitostně těženy v minulosti.

      Celkový geologický a nerostně surovinový potenciál není příliš vysoký.

.

Geomorfologické poměry, reliéf a jeho potenciál

      Z hlediska potenciálu se geomorfologické poměry vyjadřují nepřímo, např. prostřednictvím energie, energetického gradientu a spádu nebo vhodnosti reliéfu pro různé činnosti (pro zemědělské obdělávání pozemků, zástavbu, dopravu a komunikace aj.).

      Z pohledu hospodářského využívání krajiny je reliéf převážně velmi výhodný, nepředstavuje až na výjimky žádné bariéry a limity pro zástavbu, dopravu, zemědělské nebo lesnické využívání. Rovinatý terén je velmi vhodný pro rekreační cykloturistiku. Malou dílčí bariérou pro komunikace ve směru východ-západ představuje Kačinský hřbet. Železné hory na východním okraji území pak jsou již výraznou bariérou pro komunikace.

      Energie reliéfu je vzhledem k malým výškovým rozdílům velmi nízká (84,7% plochy zájmového území má sklon 0-2o). Celé území je vhodné pro zemědělské využívání.

      Z hlediska krajinného rázu a turisticko-rekreační atraktivity území je naopak rovinatý reliéf spíše nevýhodou a jeho potenciál pro rozvoj těchto volnočasových aktivit je tedy podprůměrný.

.

Potenciál půd

      V zájmovém území na zemědělské půdě výrazně převládají úrodné půdy (černozemě, hnědozemě, fluvizemě, rendziny). Lesní porosty jsou rozšířené především na méně úrodných písčitých půdách, případně na mělčích půdách s vyšším podílem skeletu v oblasti Železných hor. Z tohoto pohledu lze říci, že přirozený půdní potenciál území pro zemědělství je dobře využitý.

.

Komplexní hodnocení potenciálu půd v zájmovém území

      Systém komplexního hodnocení půd zahrnuje všechny tři základní kategorie využití půdního fondu, tj. půdy zemědělské, lesní a ostatní. Základní a výchozí hodnotou komplexního hodnocení půd je jejich přirozený funkční potenciál (produkční a ekologický).

      K hodnocení produkčního potenciálu se využívá produkčního bodového systému v pěti třídách podle plošného zastoupení ZPF a přibližné taxonomické podobnosti půd. Tento bodový systém přihlíží současně ke klasifikaci jednotlivých funkčních kritérií používaných pro hodnocení ekologického potenciálu, které jsou součástí charakteristiky BPEJ.

      Hodnocení ekologického potenciálu vychází z hodnot přidělených sedmi dílčím kritériím mimoprodukčních půdních vlastností, které mají určitou váhu vzhledem k cílovému použití; některé vlastnosti zahrnuté do kritérií se navzájem ovlivňují nebo mají společný základ.

      Přirozený funkční potenciál půd, který je součtem bodových hodnot jednotlivých funkčních kritérií, je kategorizován do jednoho z pěti stupňů celkového funkčního potenciálu, podle zásad uvedených v následující tabulce.

.

Tab. 1: Hodnocení přirozeného potenciálu půd

Stupeň

Interval (%)

Potenciál

1

do 30

zanedbatelný

2

31 - 45

nízký

3

46 - 55

průměrný

4

56 - 70

vysoký

5

nad 70

mimořádný

      Výsledná mapa hodnot půd je syntézou jejich produkčních a ekologických potenciálů. Škála hodnot pro toto relativně malé území (viz obr. 1) má podobné rozpětí jako půdy v celém Česku, reálná hodnota bude ještě korigována podle kritérií, jako jsou způsob využití, sklonitost, štěrkovitost apod.

.

Obr. 1: Komplexní hodnocení půdního potenciálu

Obrazek

.

Klimatický potenciál

      Sledované území náleží dle Quitta (1971) do klimatického regionu T2 (teplá oblast) s vysokou energetickou dotací tepla a sluneční energie. Klimatické podmínky jsou celkově velmi výhodné pro zemědělskou výrobu (zemědělská výrobní oblast kukuřičná, řepařská, dlouhé vegetační období), ale také pro případnou letní rekreaci u vody a pro solární energetiku (průměrné roční trvání slunečního svitu cca 1700 hodin, průměrný roční úhrn globálního záření dosahuje 3800-3900 MJ.m-2). Naopak nevhodné pro zimní rekreaci a pro budování větrných elektráren.

      Klimatickým rizikem je výskyt období sucha v délce trvání nad 22 dnů.

      S ohledem na příznivé mezoklimatické a půdní podmínky jsou v území evidovány 4 vinařské obce: Horka I, Horušice, Svatý Mikuláš a Žehušice. V nich bylo vymezeno celkem 8 viničních tratí (viz tab. 2).

.

Tab. 2: Vinařské obce a viniční tratě

Vinařská obec

Katastrální území

Název viniční trati

Horka I

Horka u Žehušic

Nad hospodou

Nad týneckou cestou

Za bažantnicí

Horušice

Horušice

Na jílku

Na bažantnici

U korábu

Svatý Mikuláš

Svatý Mikuláš

U borku

Žehušice

Žehušice

U skalky

.

Vodohospodářský potenciál

      Množství povrchově tekoucí vody cca 4,5 m3.s-1 (kromě řeky Labe)  je v území teoreticky využitelné, ať už k závlahám nebo k energetickému využití. V území však nejsou evidovány žádné významné odběry povrchové vody pro vodárenské ani jiné účely.

      Pro energetické využití zde chybí vhodné výškové rozdíly a tak hydroenergeticky jsou využité jenom umělé stupně (jezy) na Doubravě.

      Záplavová území jsou stanovena pro toky Doubrava, Brslenka, Klejnárka a Vrchlice.

.

Obr. 2: Záplavová území Klejnárky a Doubravy

Obrazek

Doubrava jako největší a nejvýznamnější vodní tok území je nejrizikovější, dochází na ní k častým záplavám. Doubrava má stanovené záplavové území, které zasahuje do územních obvodů obcí Záboří nad Labem, Kobylnice, Rohozec, Žehušice, Vlačice, Bílé Podolí. Ekologické problémy vznikají z údržby prováděné podle zákona jako povinnost správce toku. Při plánování a údržbě Doubravy se dosud vůbec nepřihlíží k jeho funkci jako regionálního biokoridoru. Ukazatele čistoty vody v Doubravě lze označit za průměrné v rámci České republiky (III. třída jakosti vody). Tento stav umožňuje existenci rybích populací a rybářské využívání vodního toku Doubravy, ale nemusí vytvářet podmínky pro existenci bohatého, vyváženého a udržitelného ekosystému.

Brslenka je v celém úseku v zájmovém území upravený vodní tok, z pohledu správce zde nejsou problémy. Povodně se na Brslence prakticky nevyskytují.

Klejnárka, která byla v úseku pod Novými Dvory napřímena a zahloubena již v 18. století, je vedena z pohledu správce Povodí Labe jako přirozený tok s přírodním korytem, které se neupravuje. Kvalita vody je ve III. třídě jakosti. Ekologický stav je nevyhovující (bentos) nebo potenciálně nevyhovující (ryby). Sedimenty Klejnárky se vyznačují mimořádným znečištěním nebezpečnými těžkými kovy v důsledku historické hornické činnosti v oblasti Kutné Hory (nejhorší situace v celém povodí Středního Labe).

      V povodí Doubravy a Klejnárky jsou identifikovány následující významné problémy v nakládání s vodami:

  • nedostatečné odkanalizování a čištění komunálních odpadních vod,
  • nedostatečné čištění průmyslových odpadních vod včetně důlních vod (mimo zájmové území),
  • nevhodná aplikace hnojiv a prostředků na ochranu rostlin.

      Hlavním plošným zdrojem znečištění je intenzivní zemědělská výroba. Hlavní bodové zdroje znečištění představují obce – výpusti komunálních odpadních vod, které nejsou čištěné.

      Pro odběry užitkové vody pro zavlažování zemědělských pozemků je kvalita vody v Doubravě, Klejnárce, lokálně i v Čertovce a dalších vodotečích dostačující.

.

Obr. 3: Celkový ekomorfologický stav v zóně koryta vodního toku a doprovodných vegetačních pásů

Obrazek

       Vodní nádrže v území zaujímají jen zlomek sledovaného území a nedosahují velkého významu. V porovnání s minulostí se jedná o zlomek z bývalé rybniční soustavy, která se nacházela především v povodí Doubravy. Odhadem bylo v území cca 1000 ha rybníků a velké rybníky se nacházely i v povodí Klejnárky.

      Největší vodní nádrží v území je s plochou 9,39 ha Ovčárecký rybník. Druhou největší vodní plochou v území je vytěžená pískovna jižně od Žehušic (8,78 ha). Nový rybník má evidovanou vodní plochu 3,59 ha, s rozsáhlými břehovými porosty (rákosiny) je však jeho výměra větší.

      Rybochovné rybníky (Nový rybník, Ovčárecký rybník, Vrabcov, Utopenec) jsou silně eutrofizované a nevhodné k jinému než rybochovnému využití. Představují však významná biocentra, stanoviště a hnízdiště vodního ptactva a stanoviště ohrožených obojživelníků.

      Rekreační využití ke koupání má pouze pískovna Žehušice a lokálně též malé vodní nádrže v Bernardově a Horušicích.

      Zájmové území je součástí hydrogeologických rajonů Čáslavská křída a Kvartér středního Labe. Čáslavská křída není považovaná za významný hydrogeologický rajón a nejsou zde lokalizovány žádné významné odběry podzemních vod pro vodárenské ani jiné účely. Výjimkou je nový zdroj vody pro obecní vodovod Žehušice. Kvantitativní stav vod Čáslavské křídy je vyhovující, chemický stav je nevyhovující s ohledem na plošné i bodové zdroje znečištění. Lokálně jsou v jednotlivých obcích a sídlech využívány studně, které většinou využívají mělké (podpovrchové) zdroje podzemních vod.

.

      Celkový vodohospodářský potenciál území je daný množstvím disponibilní povrchové a podzemní vody, jejich režimem a kvalitou. Vzhledem k tomu, že území leží v oblasti dolních toků Doubravy a Klejnárky se širokými údolními nivami a na severu je ohraničené významnou labskou nivou, je dotované povrchovou i podzemní vodou. Problémem tedy zpravidla není absolutní množství vody, ale její zhoršená kvalita, která brání využití místních zdrojů pro zásobování pitnou vodou. Celé území má nevyhovující vodohospodářskou bilanci a velmi nízkou míru akumulace vody v povodí. Velká část území je odvodněná a uměle zavlažovaná. Plošná eroze je v celém území v přijatelném rozmezí hodnot 0,5-1 t na hektar za rok. Území je hodnocené jako zranitelná oblast citlivá na živiny, s vysokým až velmi vysokým rizikem acidifikace.

      V území se nenacházejí žádné významné využívané zdroje povrchové ani podzemní vody a ani do budoucna se nepočítá s vodárenským využitím území, s výjimkou samozásobení z drobných místních zdrojů. Odběry vody pro lidskou potřebu jsou pouze z podzemních vod.

      Vodohospodářský potenciál území je tedy i vzhledem k záporné vláhové bilanci podprůměrný.

.

2. Vyhodnocení biotického potenciálu

      Biota patří do 2. bukovo-dubového vegetačního stupně, vlivem substrátu ovšem bez buku. Na terasách převažují borové doubravy s dubohabrovými háji. V nivě Labe jsou zbytky dnes již nezaplavovaných lužních lesů, fragmenty slatin a mrtvých ramen. Nivní louky jsou zastoupeny relativně málo, dominuje orná půda. Lesy v současnosti pokrývají jen nevelkou část plochy. Na odlesněných plochách nyní převažují agrocenózy, louky jsou vzácností.

      V důsledku intenzivního hospodářského využívání (zejména zemědělského a lesnického) spojeným s vodohospodářskými úpravami byla krajina natolik pozměněna, že došlo výraznému ochuzení flóry a celkovému snížení biodiverzity.

      Biotický produkční potenciál stanovišť z pohledu lesnického (potenciální produkce dřeva) je na většině území průměrný až podprůměrný.

      Lesní porosty se rozkládají převážně na chudých písčitých půdách nebo v oblasti Železných hor. Výjimkou je území Kačinské obory, Novodvorské bažantnice a Žehušické obory, jejichž lesy se rozkládají na úrodných nivních půdách.

      V území se vyskytuje běžná středoevropská fauna, která je v intenzivně využívané zemědělské krajině výrazně ochuzená. Z hlediska ornitologie bylo ve sledovaném území zjištěno celkem 220 druhů ptáků, z toho 79 zvláště chráněných, z nichž 32 prokazatelně hnízdilo a u dalších 8 – 10 druhů bylo hnízdění pravděpodobné. Nejvýznamnější ornitologické lokality jsou vázané na rybníky Vrabcov, Ovčárecký a Nový.

      Další významnou ornitologickou a entomologickou lokalitou je přírodní památka Žehušická obora - zbytek starého lužního lesa s loukami a mnoha solitérními staletými duby.

      Významnou zoologickou lokalitu představuje Kačinská obora a park s výskytem brouka páchníka hnědého (Osmoderma eremita), který patří mezi kriticky ohrožené, zákonem zvláště chráněné druhy.

.

      Ze zvláště chráněných druhů zjištěny:

Silně ohrožené: rosnička zelená (Hyla arborea), ještěrka obecná (Lacerta agilis), krutihlav obecný (Jynx torquilla).

Ohrožené: Brachinus explodens, svižník polní (Cicindela campestris campestris), otakárek fenyklový (Papilio machaon), mravenec travní (Formica pratensis), čmelák skalní (Bombus lapidarius), čmelák rolní (Bombus pascuorum), čmelák zemní (Bombus terrestris), užovka obojková (Natrix natrix), slavík hajní (Luscinia megarrhynchos), vlaštovka obecná (Hirundo rustica).

.

3. Vyhodnocení potenciálu ochrany přírody

Zvláště chráněná území

      V zájmovém území se nacházejí 4 maloplošná zvláště chráněná území. Plošně největší chráněné území je přírodní památka Žehušická obora. Dvě přírodní památky, Kamajka a Skalka u Žehušic, mají geologicko-paleontologický charakter a mají plošnou výměru méně než 1 ha. V severní části území v labské nivě se nalézá přírodní rezervace Na hornické.

      V území bylo dále vyhlášeno 10 památných stromů a 2 stromořadí.

      Potenciálně existuje možnost vyhlásit jako památné stromy další objekty, zejména některá krajinářsky významná stromořadí:

  • na hrázi bývalého Svatoanenského rybníka pod Novými Dvory
  • kaštanovou alej od Nových Dvorů ke Kačině
  • čtyřřadou kaštanovou alej od Kačiny ke Svatému Mikuláši.

      Jako památné stromy by bylo možné vyhlásit jednotlivé solitéry nebo skupiny stromů také v prostoru Kačinské obory a parku, např.:

  • skupinu 3 platanů u tzv. Platanového mostu
  • trnovník akát (Robinia pseudoacacia) v parku jižně od zámku Kačina (podle předběžných měření se může jednat o největší trnovník akát v České republice).

.

NATURA 2000

      Z hlediska ochrany přírody a významu celého území je mimořádně důležité, že v území se nachází evropsky významná lokalita (EVL Kačina CZ0213792). Zahrnuje kačinskou oboru a park na celkové výměře 196, 7672 ha. Předmětem ochrany a důvodem vyhlášení lokality jako EVL je výskyt brouka páchníka hnědého (Osmoderma eremita), který patří mezi kriticky ohrožené, zákonem zvláště chráněné druhy. Na území EVL Kačina žije dále nejpočetnější populace strakapouda prostředního v celém zájmovém území. Byly zde zjištěny výskyty řady dalších zajímavých druhů ptáků a brouků.

      V zájmovém území byla vyhlášena Genová základna Kačina na ploše 85,20 ha porostní půdy. Slouží k zachování původních populací následujících druhů lesních dřevin: lípa, jasan, olše.

.

Územní systém ekologické stability

      Územní systém ekologické stability v zájmovém území obsahuje nadregionální, regionální a lokální prvky. Jediným nadregionálním prvkem je nadregionální biokoridor vedený labskou nivou v severní části území. Regionální biocentra jsou vymezena v prostoru Vrabcova, Novodvorské bažantnice, Žehušické obory, labské nivy pod Zábořím a v Železných horách nad Bernardovem. Mezi regionální biocentra není překvapivě zařazena Kačinská obora, která patří k přírodovědně absolutně nejhodnotnějším prostorům celého zájmového území (Evropsky významná lokalita, genofondová základna). Regionální biokoridory jsou logicky vedeny po tocích Doubravy, Klejnárky a lesními porosty Železných hor. V území se dále nachází několik desítek lokálních biocenter spojených lokálními biokoridory. Kromě regionálních a některých lokálních biocenter (Kačinská obora, Nový rybník) je většina lokálních biocenter nefunkčních nebo jen částečně funkčních. Také řada úseků biokoridorů včetně dolního úseku regionálního biokoridoru Doubrava je dosud nefunkčních.

.

Obr. 4: Územní systém ekologické stability

Obrazek

      Na základě vlastního terénního mapování byly ve vybraných katastrech zájmového území (Nové Dvory, Svatý Mikuláš, Rohozec) identifikovány významné krajinné prvky (viz obr. 5).

Obr. 5: Významné krajinné prvky na území Novodvorska

Obrazek

.

Krajinářský potenciál

      Podle starého krajinářského hodnocení Terplanu ze 70. let 20. století je většina území zařazená do typu krajiny sídelní a výrobní, v níž výrazně převládají civilizační vlivy, s nízkým podílem lesů a nízkou energií reliéfu. Jen menší části území v okolí zámku Kačina (jádrové území), labská niva na severu a zalesněné výběžky Železných hor jsou zařazeny mezi typ krajiny harmonické, kde přírodní a civilizační prvky jsou v relativně harmonickém vztahu a estetické rovnováze.

.

Závěry

      Příznivé klimatické, geomorfologické a půdní podmínky jsou tradičně využívány v intenzivní zemědělské výrobě. Zemědělské využívání se soustřeďuje na úrodných půdách, zatímco lesní porosty se rozkládají převážně na chudých písčitých půdách nebo v oblasti Železných hor, kde jsou rovněž půdní podmínky pro zemědělskou výrobu mnohem méně příznivé. Výjimkou je území Kačinské obory, Novodvorské bažantnice a Žehušické obory, jejichž lesy se rozkládají na úrodných nivních půdách. Tato anomálie je daná historickým vývojem, a zásluhou historických krajinářských úprav, které preferovaly estetickou stránku krajiny, patří dnes tato území k přírodně nejcennějším. Představují významná ekostabilizační centra, ostrovy biodiverzity v intenzivně využívané krajině.

      Rozdělení krajiny mezi hlavní plošné uživatele, zemědělství a lesnictví, je tak v zájmovém území celkem racionální. Zemědělství zejména v minulosti dokázalo také vhodně využívat místní mezoklimatické a půdní zvláštnosti k pěstování ovoce, vinné révy a vhodných druhů zeleniny. V tomto směru zůstávají ještě značné rezervy.

      Nedostatečné je využití vodohospodářského potenciálu území, které se nachází v oblasti dolních toků Doubravy a Klejnárky s rozsáhlými údolními nivami, které se stýkají s labskou nivou. Tato přírodní predispozice poskytuje potenciál akumulace a retence vody v krajině, který je v současnosti využíván jenom minimálně. Ve srovnání s minulostí je množství akumulované vody v území hrubým odhadem 20-30krát nižší.

      Ochrana půdy se řídí zákonem č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu. Ze zastavování krajiny je vidět, že tato ochrana je neúčinná.

      Málo účinná je také ochrana vody a vodních zdrojů, která se řídí zákonem č. 254/2001 Sb. o vodách, protože znečištění povrchových i podzemních vod přetrvává.

.

Použitá literatura

FARKAČ J., KRÁL D. & ŠKORPÍK M. (eds) 2005: Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. – Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha.

HANZAL J., BREJŠKOVÁ L. (eds) : Červený seznam obratlovců České republiky. Příroda 22, Praha: 95-110.

KAVKA, M. 2009: Výsledky ornitologického a entomologického průzkumu v zájmovém území. Dílčí zpráva pro aktivitu 903A01, projekt 2B06013

LIPSKÝ, Z. a kol. 2008: Fyzicko-geografická analýza zájmového území. Dílčí závěrečná zpráva za aktivitu V003/1, projekt 2B06013

LOŽEK V., KUBÍKOVÁ J., ŠPRYŇAR P. a kol. 2005: Chráněná území ČR, svazek XIII Střední Čechy. AOPK ČR, Praha.

MAŇOUR, J. a kol. 2006: Dobývání nevýhradního ložiska štěrkopísku Žehušice, Oznámení záměru v rozsahu podle přílohy č. 3 ve smyslu zákona č. 100/2001 Sb., Praha, 44 s.

(dostupné z http://tomcat.cenia.cz/eia/detail.jsp?view=eia_cr&id=STC399)

RŮŽIČKA M. 2008: Zoologický průzkum Žehušické obory (poskytla AOPK Praha).

ŠEFRNA, L. 2009: Komplexní hodnocení půdního krytu zájmového území. Dílčí zpráva pro aktivitu 903A01, projekt 2B06013

ŠŤASTNÝ K., BEJČEK V. 2003 : Červený seznam ptáků v České republice. In : PLESNÍK J., ŠŤASTNÝ K., BEJČEK K., HUDEC K. 2006: Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 2001 – 2003. Aventinum, Praha.

VIKTORA P., ŠANC D., MORAVEC J. (in prep.): Příspěvek k poznání tesaříkovitých (Coleoptera:Cerambycidae) Kutnohorské plošiny, Světelské pahorkatiny a Čáslavské kotliny. Klapalekiana.

Vyhláška č. 395/1992 Sb. kterou se provádějí některá ustanovení zákona České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.

.

V rámci řešení aktivity Přírodní potenciál byla dopracována problematika Aktivity 803A01 Analýza vody a vodního režimu krajiny zájmového území.

 
 

 

 
Creative Commons License
This work is licensed under a Creative Commons Attribution-Noncommercial-No Derivative Works 3.0 Unported License .