Dopracování problematiky Aktivity 803A01 – Analýza vody a vodního režimu krajiny zájmového území I. etapa
1. Povodně
Řeka Doubrava byla a je často postihována povodněmi zejména na dolním toku pod Žleby, kde získává charakter nížinatého toku.
K úpravám na toku Doubrava docházelo pravděpodobně již od středověku, od počátku 20. století v podobě přehrady Pařížov, jezů, protipovodňových hrází, dále proběhly meliorace, odvodnění či napřímení vodního toku. Následkem je degradace prostoru údolní nivy a zrychlený odtok vody, který se negativně projevuje v povodních a rozlivech níže po toku.
Největší povodně za posledních 100 let byly pouze na úrovni Q20 (20letá voda). Při těchto záplavách dochází k vybřežení a rozlivům Doubravy v oblasti Vrdů, Zbyslavi a Žehušic. Velká povodeň se na úrovni 50leté, 100leté nebo větší vody na Doubravě za posledních 100 let nevyskytla.
Vodní tok Doubrava je nyní v říčním kilometru 0,000-5,200 (jez v Habrkovicích) upraveným vodním tokem. V napřímené trase bylo vytvořeno koryto hlubokého, neproměnného lichoběžníkového průřezu, s nečleněnou kynetou opevněnou kamennou dlažbou. Většina navazujících poříčních a nivních biotopů byla zlikvidována. V některých úsecích řeku doprovázejí nízké, těsně přisazené hráze. Kapacita takto upraveného koryta dosahuje Q20 – dvacetileté vody.
Do podoby umělého koryta pravidelného lichoběžníkového profilu byly regulovány i toky Černé strouhy a Lanžovského potoka.
Z roku 1925 pochází projekt regulace Zaříčanského a Starkočského potoka, který řešil území o rozloze
Plošně mnohem rozsáhlejší meliorace proběhly v 60. letech 20. století.
Obr. 1 Záplavová území v zájmovém území Kačina
V zájmovém území byla nově stanovena záplavová území Krajským úřadem Středočeského kraje (záplavové území stanoveno vždy včetně vymezení aktivní zóny):
Doubrava: stanovené záplavové území zasahuje do územních obvodů obcí Záboří nad Labem, Kobylnice, Rohozec, Žehušice, Vlačice, Bílé Podolí, Vrdy, Vinaře a Žleby. V mapách je zakreslen rozsah záplavy Q5 (pětiletá voda), Q20 (dvacetiletá voda), Q100 (stoletá voda). Jako oblast s nejvyšší mírou povodňového nebezpečí je vymezena aktivní zóna.
Brslenka: záplavové území zasahuje do územních obvodů obcí Chotusice, Žehušice, Rohozec.
Klejnárka: záplavové území zasahuje do obvodu obcí Třebešice, Církvice, Nové Dvory a Hlízov. Zákres záplavy Q5 a Q20 je však nutno hodnotit velmi kriticky jako silně naddimenzovaný a zcela nereálný, zejména pokud jde o rozsáhlé plochy v k.ú. Církvice, Nové Dvory a Hlízov. Empiricky lze doložit, že při Q5 a Q20 zde k uvedeným rozlivům nedochází. Realističtější je vymezení aktivní zóny.
Vrchlice: záplavové území se týká pouze obce Nové Dvory a splývá se záplavovým územím Klejnárky. Na dolní Vrchlici k rozlivům prakticky nedochází.
2. Rozdělení vodních toků do skupin podle průtočnosti
Zájmové území Kačina bylo v minulosti silně antropogenně ovlivněno. Podle materiálů správce toku (ZVHS – zemědělské vodohospodářské správy) bylo přes 40 % délky všech sledovaných toků v minulosti upraveno a přes 20 % plochy území odvodněno. Tyto zásahy do území, hydrografické sítě a morfologie koryt způsobily změny v odtokovém režimu především drobných vodotečí. Terénní průzkum skutečné průtočnosti vodních toků proběhl v rámci řešení projektu v r. 2009.
Tab. 1: Kategorie vodních toků podle průtočnosti (trvalá, sezónní, suchá koryta)
Kategorie toku | délka (km) | podíl (%) |
celoročně průtočné | 83,445 | 66,79 |
sezónně průtočné | 23,500 | 18,81 |
suchá koryta | 17,991 | 14,40 |
celkem | 124,936 | 100,00 |
A. Celoročně průtočné toky
Většina vodních toků ve sledovaném území byla zařazena do této kategorie. Tyto toky byly v minulosti upraveny a zahloubeny, pozemky kolem nich odvodněny a voda svedena do toků. Patří sem Doubrava, Klejnárka, Brslenka, Vrchlice, Beránka, Stará Klejnárka (mimo úseku v kačinské oboře), Černá strouha, Lanžovský potok a Čertovka.
B. Sezónně průtočné toky
Toky, kde hladina podzemní vody nezajišťuje celoroční odtok vody, ale ve vlhčích obdobích roku je dostatečně vysoko, aby se sezónně podílela na povrchovém odtoku v korytě. Jde o zahloubené toky s minimálním podélným sklonem.
Do této skupiny patří úsek Staré Klejnárky v parku u zámku Kačina a některé drobné přítoky.
C. Suchá koryta toků
Toky, jejichž dna nedosahují úrovně hladiny podzemní vody a povrchový odtok je do nich koncentrován jen při extrémních srážkových situacích. Za normálních situací je koryto zcela suché. Jedná se o mělce zahloubená, vyschlá koryta toků, která jsou často zapadaná listím a větvemi a nenesou stopy po nedávném průtoku vody.
Obr. č. 2: Rozdělení toků podle průtočnosti koryta s vyznačením upravených úseků toků a odvodněných území
3. Možnosti revitalizačních opatření v zájmovém území
Přirozený průběh vodních toků v krajině a jejich bezprostřední okolí bylo s rostoucím využíváním půdy pro zemědělství výrazně změněno. Vývoj struktury krajiny je možné sledovat na srovnání současných leteckých snímků s mapami II. Vojenského mapování (1836-1852). Na obr.
Obr. 3: Srovnání současného průběhu toku krajinou a využití příbřežní zóny se stavem zakresleným na mapách II. VM; Zdroj: letecké snímky a mapy II. VM – www.cenia.cz
Obr. 4: Zaniklé rybníky v okolí Sv. Mikuláše; Zdroj:letecké snímky a mapy II. VM - http://www.cenia.cz
V zájmovém území došlo k nevratným změnám v odtokovém režimu a biotopů vázaných na vodní toky. V současné době není možný návrat vodních toků do jejich původního a přirozeného stavu. Revitalizační opatření by měla zohledňovat především zachování a zlepšení stability krajiny a měla by sledovat následující cíle:
§ Obnovení biokoridorů podél toků
§ Zpomalení odtoku vody z území, vytvoření retenčních prostorů
§ Vytvoření útočišť pro vodní organismy v korytech toků
§ Zastavit vysychání území (zvýšit hladinu podzemní vody)
§ Zamezit nadměrnému přísunu živin do toků.
4. Závěr
Z analýzy sledování vodních stavů v korytech toků vyplývá, že zásahy provedené ve sledovaném území ve velké míře ovlivnily odtokový režim všech drobných vodotečí. Odvodněním zemědělských pozemků a zahloubením hlavních toků území se pravděpodobně snížila hladina podzemní vody natolik, že toky, které zůstaly bez zásahu v přirozeném stavu, jsou nyní vyschlé. Důležitou roli zde hraje i fakt, že podél více než 80 % délky všech hodnocených úseků doprovodné vegetační pásy nemají dostatečnou šířku, vhodnou druhovou skladbu, nebo zcela chybí, Do toků se tak přímo z polí dostává velké množství živin, které podporuje neprostupné zarůstání koryt. Rostliny dále z toků odebírají již tak kritické množství vláhy.
Z výsledků ekohydrologického hodnocení vyplývá, že hlavním faktorem, který negativně ovlivňuje stav vodních toků a jejich funkci v krajině, je nedostatečná kvalita doprovodných vegetačních pásů, extrémní zahloubení koryt toků a minimální variabilita v příčném a podélném profilu. V takovýchto tocích jsou jen velice omezené podmínky pro rozvoj přirozených vodních organismů. Navržená revitalizační opatření se tedy převážně soustředila na zlepšení kvality vegetačních doprovodů jak z hlediska jejich šíře, tak i druhové skladby. Dále pak byla navržena opatření, která diverzifikují proudění v korytech toků a vytvoří tak nová stanoviště a úkryty pro vodní organismy.
Při navrhování možností revitalizačních opatření byl kladen důraz na opatření, která zadrží vodu v krajině a pro případ povodňových událostí zvýší její retenční kapacitu a sníží průchod povodňové vlny. Sem spadá např. vytvoření prostoru pro rozvoj mokřadní vegetace, přeměna sezónně neprůtočných vodních toků ve vlhké průlehy a vybudovaní mělkých jezírek v rámci vegetačních doprovodů.
Literatura:
Agroprojekce Litomyšl s.r.o., 2004: Doubrava, Záboří – Žehušice, oprava opevnění a odstranění nánosů z koryta
ČHMÚ, 2005: Hydrologická ročenka ČR. ČHMÚ, Praha, 168 s.
Just, T., 2003: Revitalizace vodního prostředí: všem, kteří si chtějí udělat z příkopů a kanálů zase potoky a řeky. Praha, 144 s.
Just, T., 2005: Vodohospodářské revitalizace a jejich uplatnění v ochraně před povodněmi. Praha, 359 s.
Kender, J., 2002: Krajina a voda: kniha o krajinotvorných programech. Praha, 143 s.
Králová, H., 2001: Řeky pro život. Revitalizace řek a péče o nivní biotopy. Brno, 439 s.
Povodí Labe, závod Pardubice: Doubrava, Záboří – Libice (ř. km 0,0-63,0), stanovení záplavového území. Technická zpráva
Šlezingr, M., 2005: Stabilizace říčních ekosystémů. Brno, 353 s.
Vrána, K., 2004. Revitalizace malých vodních toků – součást péče o krajinu. Praha, 60 s.
Internetové zdroje:
Abbe, T., 2003: Wood in River Rehabilitation and Management
Čamrová, L., Jílková, J. a kol., 2006: Povodňové škody a nástroje k jejich snížení
Podoubraví, počátky antropogenní činnosti
Web Povodí Labe s.p.