Jdi na obsah Jdi na menu
 


Představení řešeného projektu

.

        Domácí i světová veřejnost si stále více uvědomuje nutnost účinně a efektivně chránit doposud opomíjené přírodní a kulturní dědictví - historickou kulturní krajinu. Koncepčním dokumentem a nástrojem zakotvujícím potřebu nového náhledu na krajinu, obsahujícím mj. plné docenění přírodních a kulturních hodnot, se stala Evropská úmluva o krajině (European Landscape Convention CETS No.:176), připravená z iniciativy orgánů Rady Evropy ve Štrasburku. Tato úmluva vstoupila v loňském roce v mezinárodní platnost a od prvního října 2004 se na základě uzavření ratifikačního procesu stala závaznou i pro Českou republiku. Publikována byla ve Sbírce mezinárodních smluv ČR (částka 6) 24. ledna 2005 pod číslem 13. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Evropské úmluvy o krajině.

        Již v předkládací zprávě pro vládu ČR (MŽP ČR 2002) se uvádí: "Krajina hraje významnou a vpravdě nezastupitelnou roli při utváření prostředí, kultury a života společnosti, je tedy ukotvení její aktivní a dynamické ochrany, jakož i řízené péče (managementu) nepochybně jednou z priorit veřejného zájmu. Specifický charakter krajiny přispívá k vytváření místní kultury, je základní složkou evropského přírodního a kulturního dědictví a významně se spolupodílí jak na plnohodnotném životě lidí, tak i na udržování a posilování evropské identity. Tyto parametry svrchovanou měrou naplňuje i krajina historických českých zemí, která je v řadě svých rysů typická a jedinečná."

        Zabezpečení realizace Evropské úmluvy o krajině (EÚoK) je v Usnesení vlády ČR č. 1049 ze dne 30. 10. 2002 uloženo ministrům životního prostředí, zemědělství, pro místní rozvoj, kultury a ministryni školství, mládeže a tělovýchovy. Implementací EÚoK na celostátní a regionální úrovni se zabýval v roce 2004 dokončený výzkumný projekt VaV 640/6/02 Zajištění realizace Evropské úmluvy o krajině v další činnosti MŽP (Weber a kol. 2004), jehož výstupem mj. bylo vypracování návrhu Strategie odpovědnosti za českou krajinu minulosti, dneška a budoucnosti (Weber, Novotná 2005).

.

        Předkládaný návrh výzkumného projektu usiluje o nalezení přístupu k implementaci EÚoK na lokální úrovni. Řešení bude realizováno formou pilotní studie v oblasti Nové  Dvory - Kačina na Kutnohorsku, jež  představuje segment intenzivně zemědělsky využívané krajiny s přetrvávající výraznou stopou barokních a klasicistních krajinných úprav (součást krajinné památkové zóny Žehušicko). Předmětem řešení je vypracování strategie a efektivních postupů k zabezpečení trvale udržitelného rozvoje krajiny, respektujícího jak její hospodářský potenciál, tak i ochranu a rozvoj přírodních a kulturně-historických hodnot krajiny. V tomto smyslu výzkumný projekt naváže a doplní existující práce v dílčích částech řešeného území. Péče o přírodní a kulturní dědictví krajiny není v intencích EÚoK chápána izolovaně - jako problematika odehrávající se pouze mezi státem a příslušnými specialisty, ale je chápána participativně jeko sdílená odpovědnost státních a samosprávných orgánů, vlastníků a uživatelů krajiny, jakož i odborné a laické veřejnosti. Také se nemůže jednat o pouhou konzervativní ochranu vybraných jevů a prvků krajiny, ale o ochranu aktivní a dynamickou, vycházející z kontinuity činností a významů spjatých s konkrétní krajinou a jejím potenciálem. Toto jsou nesporné inovativní směry, které se uplatní v řešení předloženého výzkumného projektu. Jeho výsledky budou využity jak v oblasti obecné metodologie přístupů k řešení trvale udržitelného rozvoje krajiny na lokální úrovni, tak jako koncepční strategický podklad pro územní plánování, pozemkové úpravy, ochranu přírody a památkovou péči v řešené lokalitě.

 

        Přístup k řešení výzkumného projektu vychází z definic a obecných principů obsažených v Evropské úmluvě o krajině, především formulovaných v článcích 1, 5 a 6.

Článek 1 - Definice

Pro účely této úmluvy:

  • “krajina” znamená část území, tak jak je vnímána obyvatelstvem, jejíž charakter je výsledkem činnosti a vzájemného působení přírodních a/nebo lidských faktorů;
  • “krajinná politika” znamená vyjádření všeobecných zásad, strategií a orientací kompetentními veřejnými orgány, které umožňuje přijetí specifických opatření, zaměřených na ochranu, správu a plánování krajiny;
  • “cílová charakteristika krajiny” znamená přání a požadavky obyvatel týkající se charakteristických rysů krajiny, v níž žijí, formulované pro danou krajinu kompetentními veřejnými orgány;
  • “ochrana krajiny” znamená činnosti směřující k zachování a udržení význačných nebo charakteristických rysů krajiny, odůvodněné její dědičnou hodnotou, vyplývající z její přírodní konfigurace a/nebo z lidské činnosti;
  • “správa krajiny” znamená činnost, která má, z hlediska udržitelného rozvoje, zajistit pravidelné udržování krajiny s cílem řízení a harmonizace změn, které jsou způsobeny sociálními, hospodářskými a environmentálními procesy;
  • “plánování krajiny” znamená činnosti s výhledem do budoucna, které mají za cíl zvýšení hodnoty, obnovu nebo vytvoření krajin.

.

V rámci všeobecných opatření (článek 5) se každá smluvní strana zavazuje:

a) právně uznat krajinu jako základní složku prostředí, v němž obyvatelé žijí, jako výraz rozmanitosti jejich společného kulturního a přírodního dědictví a základ jejich identity;

b) zavést a provádět krajinné politiky, zaměřené na ochranu, správu a plánování krajiny, prostřednictvím přijetí specifických opatření uvedených v článku 6;

c) zavést postupy pro účast veřejnosti, místních a regionálních orgánů a jiných stran, které jsou zainteresovány na definování a provádění krajinných politik zmiňovaných v písmenu b výše;

d) začlenit krajinu do svých politik územního a urbánního plánování, do své kulturní, environmentální, zemědělské, sociální a hospodářské politiky, jakož i do ostatních politik s možným přímým či nepřímým dopadem na krajinu.

V rámci zvláštních opatření (článek 6) jsou specifikovány závazky smluvních stran k zavádění a provádění krajinných politik:

a) zvyšovat povědomí občanské společnosti, soukromých organizací a veřejných orgánů o hodnotě krajin, jejich úloze a jejich změnách;

b) podporovat vzdělávání a výchovu odborníků v oboru hodnocení krajinných celků a činností v krajině; multioborové vzdělávací programy v oblasti krajinné politiky, ochrany, správy a plánování krajiny, určené pro profesionály v soukromém i veřejném sektoru a pro dotčená sdružení; školní a vysokoškolské vzdělávací programy, které se v rámci příslušných disciplin zaměří na hodnoty spjaté s krajinou a na otázky týkající se její ochrany, správy a plánování;

c) za aktivní účasti veřejnosti, místních a regionálních orgánů a jiných stran, které jsou zainteresovány na definování a provádění krajinných politik a na základě mezinárodních zkušeností a spolupráce v metodologické oblasti vymezit své vlastní typy krajiny na celém svém území; analyzovat jejich charakteristiky, síly a tlaky, které je mění; zaznamenávat jejich změny; vyhodnotit takto vymezené krajiny s ohledem na zvláštní hodnoty, které jsou jim připisovány zainteresovanými stranami a dotčeným obyvatelstvem;

d) za aktivní účasti veřejnosti, místních a regionálních orgánů a jiných stran, které jsou zainteresovány na definování a provádění krajinných politik definovat cílové chrakteristiky krajiny pro vymezené a vyhodnocené krajiny;

e) pro realizaci krajinných politik zavést nástroje, zaměřené na ochranu, správu a/nebo plánování krajiny.

 

.

        Pokud chce ČR dostát svým závazkům, ke kterým se podpisem a ratifikací EÚoK zavázala, zdá se být nevyhnutelné, aby i výzkum v oblasti kulturní krajiny účinným způsobem EÚoK reflektoval. Tento navrhovaný projekt by se k tomu měl stát vhodným prostředkem.

 
 

 

 
Creative Commons License
This work is licensed under a Creative Commons Attribution-Noncommercial-No Derivative Works 3.0 Unported License .