Aleš Kopecký, Jan Skaloš
1. Vlastnická struktura lesů
Majoritními vlastníky lesů v řešeném území jsou fyzické osoby. Významnými vlastníky jsou obce a Česká republika. Z hlediska lesního hospodářského plánování (§§ 24, 25 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon) lze fyzické osoby rozdělit na fyzické osoby vlastnící více než
Viz Grafické a tabelární přílohy:
Graf č. 1 Vlastnická struktura lesních porostů
Tab. 1 – Správci lesních majetků, územní členění
Tab. 2 – Stav lesnické plánovací dokumentace
2. Stav lesních porostů
2.1. Lesnatost
Lesnatost je vyhodnocena jako podíl výměry lesních pozemků (pozemků určených k plnění funkcí lesa) dle aktuálního stavu katastru nemovitostí na celkové ploše řešeného území, resp. katastrálních území.
Viz Grafické a tabelární přílohy:
Tab. 3 – Lesnatost zájmového území
Graf č. 2 Lesnatost zájmového území
Graf č. 3 Cílové hospodářské soubory
3. Hospodářské a stanovištní poměry
Obecná charakteristika cílových hospodářských souborů zastoupených v zájmovém území (cílové hospodářské soubory jsou tvořeny hospodářsky příbuznými soubory lesních typů nebo jejich částmi. V takto vymezeném rámci jsou dány předpoklady pro obdobné hospodaření a zpracování rámcových hospodářských opatření).
.
13 Hospodářství přirozených borových stanovišť (
Chudá stanoviště na plošinách a vyvýšeninách štěrkopískových teras. Bonita dřevin je podprůměrná – u borovice je na těchto stanovištích z ostatních hospodářských dřevin nejlepší. Geologické podloží tvoří pleistocenní říční štěrkopískové terasy. Reliéf terénu je plochý až svažitý, různě zvlněný. Půdním typem jsou arenické podzoly a arenické kambizemě, půdy jsou velmi silně kyselé, chudé, hluboké, vysychavé. (Mikeska, 1997)
Porosty podprůměrné produkce, často se sníženou kvalitou. Ekologická funkce porostů je infiltrační. (Zezula, 2000)
.
19 Hospodářství lužních stanovišť (
Aluviální stanoviště ve čtvrtohorních dolních úvalech řek a potoků. Bonita dřevin je nadprůměrná. Geologické podloží tvoří nivní náplavy. Reliéf terénu tvoří úžlabiny vodotečí a terénní sníženiny. Půdním typem jsou fluvizemě, glejové kambizemě až gleje. Půdy jsou hlinitopísčité až hlinitojílovité, vlhké až mokré, hluboké, mírně kyselé až neutrální. (Mikeska, 1997)
Porosty s vysokou produkční schopností. Převažují tvrdé luhy, mozaikovitě měkké. Porosty jsou ohroženy vysokou buření, v kotlinách pozdními mrazy. Ekologická funkce porostů je infiltrační a vodoochranná. (Zezula, 2000)
.
21 Hospodářství exponovaných stanovišť nižších poloh (
Soubor stanovišť vysychavých, teplomilných, kamenitých, prudkých, exponovaných svahů, zahliněných sutí se zhoršenou dostupností a místy erozně ohrožených. Bonita dřevin je průměrná až podprůměrná. Geologické podloží mohou tvořit slínovce, opuky i vyvřeliny. Stanoviště na svazích anebo hřebenech. Dle podloží je půdním typem mezotrofní kambizem, nebo eutrofní rankerová kambizem až pararendzina. Půdy jsou silně kamenité, mírně kyselé, středně hluboké, mírně vlhké, vysychavé. (Mikeska, 1997)
Produkční potenciál je vyšší, průměrný až podprůměrný, dle typu stanoviště. Porosty mají výraznou půdoochrannou funkci (ohrožení erozí). (Zezula, 2000)
.
23 Hospodářství kyselých stanovišť nižších poloh (
Soubor normálních kyselých a písčitých chudých stanovišť. Bonita dřevin je podprůměrná až průměrná. Geologické podloží tvoří starší pleistocenní štěrkopískové překryvy. Reliéf je tvořen převážně dlouhými táhlými svahy až plošinami. Půdním typem jsou oligotrofní až podzolované arenické kambizemě až podzoly. Půdy jsou lehké, hlinitopísčité, vysychavé až mírně vlhké, štěrkovité, kamenité, silně kyselé. (Mikeska, 1997)
Porosty s průměrnou až podprůměrnou produkcí. Ekologická funkce je infiltrační. (Zezula, 2000)
.
25 Hospodářství živných stanovišť nižších poloh (
Soubor živných stanovišť nižších poloh. Bonita dřevin je průměrná až nadprůměrná. Geologické podloží tvoří slínovce, slinité pískovce, vápnité pískovce, sprašové a hlinité překryvy. Reliéf je tvořen dlouhými táhlými svahy až plošinami. Půdním typem jsou luvizemě, hnědozemě, černozemě, luvické, mezotrofní až eutrofní kambizemě, pararendziny. Půdy jsou středně těžké až těžké, písčitohlinité až jílovité, hluboké, vazké, čerstvě vlhké, místy vysychavé, mírně kyselé až mírně alkalické. (Mikeska, 1997)
Porosty mají průměrnou až nadprůměrnou produkci, jsou ohroženy buření. Ekologická funkce je infiltrační. (Zezula, 2000)
.
27 Hospodářství oglejených chudých stanovišť nižších a středních poloh (
Chudá štěrkopísková zamokřovaná stanoviště na plošinách a sníženinách. Bonita dřevin je podprůměrná až průměrná. Geologické podloží tvoří štěrkopískové terasy různého typu. Terén je tvořen mozaikovitými sníženinami a plošinami. Půdním typem jsou pseudoglejové kambizemě až peudogleje, glejový podzol. Půdy jsou písčitohlinité až jílovitopísčité, čerstvé až vlhké, hluboké, silně kyselé. (Mikeska, 1997)
Porosty mají podprůměrnou až průměrnou produkci, jsou významně ohroženy zamokřením a větrem. Ekologická funkce je desukční. (Zezula, 2000)
.
29 Hospodářství olšových stanovišť na podmáčených půdách (
Podmáčená přirozená olšová stanoviště v úžlabinách potoků (aluviální) a na prameništích. Bonita dřevin je průměrná až podprůměrná. Jedná se úzké nivní náplavy v úžlabinách vodotečí nebo o zbahnělá prameniště na různém podloží. Půdním typem jsou fluvizemě až gleje. Půdy jsou písčitohlinité až hlinitojílovité, vlhké až mokré, místy zbahnělé, hluboké, mírně kyselé až neutrální. (Mikeska, 1997)
Porosty průměrné až podprůměrné produkce, ohrožené zamokřením. Ekologická funkce desukční a břehoochranná. (Zezula, 2000)
.
45 Hospodářství živných stanovišť středních poloh (
Soubor normálních středně bohatých až bohatých stanovišť středních poloh. Bonita dřevin je průměrná až nadprůměrná. Geologické podloží tvoří starší pleistocenní štěrkopískové terasy. Reliéf tvoří svahy až plošiny. Půdním typem jsou oligomezotrofní až eutrofní kambizemě. Půdy jsou hlinitopísčité až hlinité, slabě kamenité, čerstvě vlhké, středně hluboké, silně kyselé až neutrální. (Mikeska, 1997)
Porosty průměrné až nadprůměrné produkce. Ohrožení buření a zhoršená stabilita smrkových porostů (vítr, hniloba, sníh). Ekologická funkce infiltrační. (Zezula, 2000)
.
47 Hospodářství oglejených stanovišť středních poloh (
Soubor zahrnující zamokřená stanoviště na plošinách a úžlabinách. Bonita dřevin je průměrná až nadprůměrná. Geologické podloží tvoří zahliněné pískovce a překryvy různého typu. Reliéf tvoří půdně mozaikovité úžlabiny vodotečí, sníženiny, plošiny. Půdním typem jsou pseudoglejové kambizemě až pseudogleje, glejové kambizemě. Půdy jsou písčitohlinité až jílovitohlinité, čerstvé až vlhké, hluboké. (Mikeska, 1997)
Porosty průměrné až nadprůměrné produkce. Ohrožení větrem, periodickým zamokřením i výskytem mrazových poloh. Ekologická funkce desukční. (Zezula, 2000)
.
Viz Grafické a tabelární přílohy:
Graf č. 4 Cílové hospodářské soubory
4. Produkční potenciál
Produkční funkcí lesa se rozumí využívání lesa k získávání materiálních hodnot, především dřevní suroviny, při zachování trvalosti produkce, funkční stability a co nejvyšší hospodárnosti. Lze ji hodnotit jednak podle současného zastoupení dřevin a skutečného stavu lesních porostů - produkční kapacita, jednak podle předpokladů, které jsou dány stanovištními podmínkami, případně podmínkami příslušného hospodářského souboru (cílové druhové skladby, očekávané bonity cílových dřevin a celkového průměrného přírůstu pro mýtní věk, optimálního z hlediska hodnoty dřevní produkce - v období kulminace) - produkční potenciál. (Mikeska, 1997).
.
Níže je uvedena analýza produkčního potenciálu cílových hospodářských souborů zastoupených v řešeném území. Převažují stanoviště s podprůměrným až průměrným produkčním potenciálem. Produkční potenciál cílových hospodářských souborů byl stanoven dle Zezula 2000.
.
Viz Grafické a tabelární přílohy:
Graf č. 5 Produkční potenciál stanovišť
Graf č. 6 Kategorie lesů
4.1. Hospodářský tvar lesa
V řešeném území je převažujícím hospodářským tvarem lesa les vysoký.
4.2. Druhové složení lesů
Přirozená dřevinná skladba vychází z rekonstrukce potenciální přirozené vegetace, která odpovídá daným stanovištním podmínkám (dle souborů lesních typů). Přirozená dřevinná skladba byla stanovena podle OPRL pro PLO
.
Současná druhová skladba je výsledkem zpracování popisů porostů ze současných platných lesních hospodářských plánů a osnov.
.
Doporučená cílová druhová skladba dřevin v mýtním věku byla převzata z oblastních plánů rozvoje lesů pro přírodní lesní oblast 17. Z hlediska zabezpečení produkčních i mimoprodukčních funkcí lesů je optimální.
Zastoupení dřevin ve věkových stupních
.
Viz Grafické a tabelární přílohy:
Graf č. 7 Druhové složení lesů
Graf č. 8 Zastoupení dřevin ve věkových stupních. Graf je oproti tabulce č. 10 z důvodu přehlednosti zjednodušen. Mezi ostatní listnaté dřeviny jsou zahrnuty: AK, BK, BR, HB, JL, OS, TP, VR a další méně zastoupené dřeviny a keře. Mezi ostatní jehličnaté dřeviny jsou zahrnuty: DG, BKS, BOC, SMP, VJ a JDO.
5. Věková struktura lesů
Věková struktura lesů v řešeném území je nerovnoměrná. Podnormální rozloha porostů mladších než 80 let, z níž přibližně za deset let vyplyne značné snížení těžebních možností, způsobí v budoucnosti problémy ve sladění ekonomických hledisek a potřebou dříví na trhu. Nadnormalita nejstarších věkových stupňů může vznikat odsouváním obnovy ekonomicky neatraktivních méně přístupných nebo méně kvalitních porostů a zařazením části lesů do kategorie lesů zvláštního určení (zvláště chráněná území, genová základna). Mírně se zlepšuje podíl první věkové třídy. Z hlediska trvalé vyrovnanosti a udržitelnosti těžeb je věková struktura příliš nevyrovnaná. První čtyři věkové třídy jsou pod normalitou, což negativně ovlivní budoucí těžební možnosti.
.
Viz Grafické a tabelární přílohy:
Graf č. 9 Věková struktura lesů
6. Genové základny, genetická klasifikace porostů
V řešeném území je zřízena genová základna Kačina pro DB, LP, JS, OL, o ploše
.
Z hlediska fenotypové kategorizace jsou lesní porosty v řešeném území zařazeny do:
· fenotypové kategorie B – ostatní porosty nadprůměrné hospodářské hodnoty a dobrého zdravotního stavu –
· fenotypové kategorie C – porosty průměrné hospodářské hodnoty a méně uspokojivého zdravotního stavu. U vybraných lesních dřevin se z porostů této kategorie nesklízí osivo, tyto porosty je však možno obnovovat přirozenou obnovou –
.
Lesní porosty v genové základně jsou zároveň zařazeny do fenotypové kategorie B.
7. Zdravotní stav lesů
Pásma ohrožení lesů imisemi jsou území s obdobnou dynamikou zhoršování zdravotního stavu lesních porostů, charakterizovaného stupněm poškození těchto porostů.
.
Pásmo ohrožení A - pozemky s porosty s výrazným imisním zatížením, kde poškození dospělého smrkového porostu se zvýší průměrně o jeden stupeň během pěti let, nebo tam, kde nejsou jehličnaté porosty, v dospělých borových nebo listnatých porostech ročně odumře více než 20 % původního počtu stromů.
.
Pásmo ohrožení B - lesní pozemky s porosty s výrazným imisním zatížením, kde poškození dospělého smrkového porostu se zvýší průměrně o jeden stupeň za 6 až 10 let, nebo tam, kde nejsou jehličnaté porosty, ročně odumře v borových porostech 10 až 20 % a v listnatých porostech 5 až 20 % původního počtu stromů.
.
Pásmo ohrožení C - lesní pozemky s porosty s imisním zatížením, kde poškození dospělého smrkového porostu se zvýší průměrně o jeden stupeň za 11 až 15 let, nebo tam, kde nejsou jehličnaté porosty, ročně odumře v borových porostech 2 až 10 % a v listnatých porostech 2 až 5 % původního počtu stromů.
.
Pásmo ohrožení D - lesní pozemky s porosty s imisním zatížením, kde poškození dospělého smrkového porostu se zvýší průměrně o jeden stupeň za 16 až 20 let, nebo tam, kde nejsou jehličnaté porosty, ročně odumře méně než 2 % původního počtu stromů, do tohoto stupně se zařadí i lesní pozemky s porosty s patrným vlivem imisí, ve kterých však dynamiku zhoršování zdravotního stavu zatím nelze přesně definovat.
.
Viz Grafické a tabelární přílohy:
Tab. 4 – Ohrožení imisemi
8. Poškození porostů biotickými činiteli
8.1. Škody zvěří
Poškození porostů loupáním nebo ohryzem zvěří se v řešeném území ve větší míře nevyskytuje (pouze poškození jelení a dančí zvěří v oboře Žehušice). Významné škody vznikají okusem a vytloukáním sazenic srnčí zvěří a okusem zaječí zvěří, a to především v místech, kde se tato zvěř přechodně zdržuje ve větším množství. Prakticky všechny plochy obnovované listnáči a jedlí (sadba, síje, přirozená obnova) je nutné zabezpečit oplocováním nebo individuálně tubusy, oplůtky nebo nátěrem repelentními přípravky, čímž se značně zvyšují náklady, zvláště v dubovém hospodářství.
.
Míra poškození je srovnatelná s ostatními regiony v České republice s výskytem srnčí a zaječí zvěře.
8.2. Poškození porostů abiotickými činiteli
Lesní porosty (včetně borových) jsou ohroženy zejména větrem, zvláště pokud došlo z libovolných důvodů k narušení jejich okrajů na návětrné straně, nebo ke snížení jejich stability nedostatečnou výchovou nebo naopak v případě nadměrně sníženého zakmenění. Dubové porosty mohou být ohroženy větrem především na mělkých oglejených půdách z důvodu nedostatečně vyvinutého kořenového systému. Škody na mladých lesních porostech (kulturách) může způsobit i pozdní mráz, zejména na podmáčených, uzavřených lokalitách, kde se zadržuje studený vzduch.
9. Hospodaření v lesích
9.1. Hospodářské způsoby
V řešeném území je hospodaření prováděno hospodářským způsobem holosečným, násečným a podrostním. Nejrozšířenější je holosečné hospodaření.
.
Certifikace lesů je proces, v rámci kterého nezávislá organizace vydává certifikát potvrzující, že hospodaření v lesích splňuje předem stanovená kritéria trvale udržitelného hospodaření v lesích. Správa a využívání lesů a lesní půdy je prováděno takovým způsobem a v takovém rozsahu, které zachovávají jejich biodiverzitu, produkční schopnosti a regenerační kapacitu, vitalitu a schopnost plnit v současnosti a budoucnosti odpovídající ekologické, ekonomické a sociální funkce na místní, národní a mezinárodní úrovni a které nepoškozují ostatní ekosystémy.
.
V řešeném území je certifikát udělen pro:
· LHC Nymburk – Lesy České republiky, s.p.
· LHC Ronov nad Doubravou - Lesy České republiky, s.p.
· LHC Městské lesy Kutná Hora – Městské lesy a rybníky Kutná Hora, spol. s r.o.
.
V řešeném území se tedy jedná o 56 % porostní půdy, kde vlastník lesa deklaruje prostřednictvím certifikátu PEFC svůj závazek hospodařit trvale udržitelným způsobem.
10. Myslivost
V řešeném území je uznáno 11 honiteb, z toho některé honitby zasahují do řešeného území pouze částečně. Mysliveckým objektem nadnárodního významu je uznaná obora Žehušice s chovem bílé jelení zvěře, jejíž držitelem a uživatelem je privátní vlastník. Bílá jelení zvěř je předmětem ochrany Přírodní památky Žehušická obora. Ostatní honitby jsou provozovány standardně prostřednictvím honebních společenstev a mysliveckých sdružení. V těchto honitbách se vyskytuje zejména zvěř srnčí, zajíc polní a bažant obecný.
